Ninh Binh
Do mestecka Ninh Binh jsme se presunuli z Hanoje. Cestou na autobusove nadrazi jsem taky meli prvni moznost jizdy na motorce. Motorky [tedy spis skutr] tady funguji take jako taxi. Protoze se nam zdal bezny taxik moc drahy, vzali jsme si kazdy jedno mototaxi. Byl to super zazitek, ktery nas usvedcil v tom, ze sami bychom hanojskou dopravu jako ridici fakt nedali. Cesta minibusem do Ninh Binh nebyla dlouha. Privitalo nas male mile mesto a hlavne mili lide. Lonely nelhala, kdyz rikal, ze jeste neni tak moc turisticke a preplnene ruznymi obchudky a lidmi snazicimi se prodat vam kdekoli cokoli. V hotelu jsme se nechali presvedcit, ze pujceni jednoho skutru za 8 USD je dobry napad a ze doprava na mistni turisticke atrakce neni narocna. Takze druhy den rano jsme obdrteli skutr blize neurceneho data vyroby, dve helmy a vyrazili pro benzin a pak podle pokynu a mapky z hotelu dale. Jeste jsme ani nedojeli k benzince ve vedlejsim bloku, a uz jsme skrtli zrcatkem o nakladak. Takze jsme se pokorne odebrali k chodniku a jeli velmi, velmi pomalu. Je ale pravda, ze jakmile jsme sjeli z hlavni silnice, doprava byla mnohem, mnohem slabsi. No proste - prezili jsme to. Prach jsme sice meli uplne vsude, ale musim rict, ze to stalo za to - super zazitek, i kdyz podle mapky se uplne jet nedalo, byla skutecne velmi orientacni. Vecer jsme si dali sprchu a nasedli na nocni luzkovy autobus do mesta Hue. Kdyz nam rekli luzkovy, pocitali jsme klasicky bus s trochu vetsim mistem na nohy. K nasemu prekvapeni ale prijel bus s regulernimi postelemi. Tri rady paland - palanda / ulicka / palanda / ulicka / palanda. Kazda postel mela i maly stolecek, deku a polstarek. V kombinaci se spacek proste totalni luxus za pul milionu dongu pro oba. Tohle kdyby jezdilo u nas na hory, to by byla pohodicka!